Emoční jedení: proč jíme, i když nemáme hlad

Otevřete lednici, i když jste před hodinou večeřeli. Zajedete rukou do sáčku s chipsy uprostřed napínavého filmu, aniž byste vnímali, kolik jich mizí. Po hádce sáhnete po čokoládě, po náročném dni si dáte něco sladkého jako odměnu. Nic z toho nemá společného s hladem. A přesně tady se rozhoduje o úspěchu nebo neúspěchu spousty lidí, kteří se snaží zhubnout.

Emoční jedení je tichý sabotér. Nefunguje jako klasický hlad, který cítíte v žaludku a který se dá zahnat pořádným jídlem. Přichází z hlavy, váže se na pocity a bývá spojený s konkrétními situacemi. A protože si ho většinou ani neuvědomujeme, dokáže napáchat víc škody než pomalý metabolismus nebo špatné geny, na které tak rádi svalujeme vinu.

Hlad těla versus hlad hlavy

První a nejdůležitější dovednost je naučit se tyhle dva druhy hladu rozeznat. Tělesný hlad přichází postupně. Ozve se kručení v břiše, mírná podrážděnost, pocit prázdna. Je trpělivý, počká, a spokojí se prakticky s jakýmkoli jídlem, protože jeho cílem je energie.

Emoční hlad je jiný. Přichází náhle a naléhavě, ze vteřiny na vteřinu. Nespokojí se s jablkem nebo polévkou, chce něco konkrétního, obvykle sladkého, tučného nebo slaného. A hlavně po něm nepřichází pocit uspokojení, ale často spíš výčitky. Zatímco po zahnání tělesného hladu se cítíte v pořádku, po emočním přejedení zůstává nepříjemná pachuť.

Když se naučíte v okamžiku chuti na chvíli zastavit a zeptat se sami sebe, jestli mám doopravdy hlad, nebo jen řeším nějaký pocit, získáte překvapivě silný nástroj. Spousta zbytečně snědených soust se dá zastavit už touhle jedinou otázkou.

Nejčastější spouštěče

Emoční jedení má obvykle své opakující se scénáře. U každého jsou trochu jiné, ale některé se objevují téměř univerzálně. Patří mezi ně:

Stres, po kterém tělo touží po rychlé odměně a úlevě.
Nuda, kdy jídlo slouží jako zábava a vyplnění prázdného času.
Smutek nebo osamělost, které se snažíme zajíst pocitem pohodlí.
Únava, kdy si nevyspané tělo pomáhá cukrem místo odpočinku.
Zvyk, třeba automatické mlsání u televize bez ohledu na hlad.

Když si své osobní spouštěče pojmenujete, přestanou nad vámi mít takovou moc. Zjistíte, že to není otázka slabé vůle, ale naučené reakce. A naučené věci se dají odnaučit nebo nahradit jinými.

Jak přerušit zaběhnutý vzorec

Klíč není v tom si všechno zakázat, protože zákazy emoční jedení jen posilují. Mnohem účinnější je vsunout mezi spouštěč a jídlo malou pauzu. Když vás přepadne chuť, zkuste počkat deset minut a mezitím dělat něco jiného. Zavolejte kamarádovi, jděte se projít, dejte si čaj, nebo si prostě jen sedněte a chvíli dýchejte. Často zjistíte, že chuť odezní sama.

Pomáhá také mít připravené jiné způsoby, jak se odměnit nebo uklidnit. Horká koupel, dobrá kniha, oblíbená hudba nebo krátká procházka umí zaplašit stres stejně dobře jako čokoláda, jen bez následků na váze. O tom, jak zvládat stres a psychickou pohodu, se dá dočíst na webech jako Zdravisimo.cz, kde téma duševní rovnováhy berou opravdu vážně.

Inspirující příběhy lidí, kteří se s podobnými návyky poprali, občas přinese i Top Stories. Číst o tom, že v tom nejste sami, dokáže překvapivě povzbudit, zvlášť ve chvíli, kdy máte pocit, že se vám nedaří.

Když si přece jen dopřejete

Emoční jedení neznamená, že si už nikdy nemáte dát nic dobrého jen tak pro radost. Rozdíl je v tom, jestli to děláte vědomě, nebo automaticky. Kus kvalitní čokolády vychutnaný v klidu a s plným soustředěním je něco úplně jiného než celá tabulka zhltnutá u obrazovky, aniž byste vnímali chuť.

Když už si chcete něco dopřát, udělejte z toho malý rituál. Sedněte si, odložte telefon, a skutečně to prožijte. Zjistíte, že vám k radosti stačí mnohem menší množství, než jste zvyklí. Vědomé vychutnávání totiž sytí nejen tělo, ale i tu část hlavy, která si o odměnu říká.

Pokud vás baví vaření, dá se leccos vyřešit i chytřejší volbou receptů. Sladkou chuť zvládne uspokojit ovocný dezert a slanou chuť zdravější varianta oblíbeného pokrmu. Zajímavé nápady, jak si dopřát bez přehnaných výčitek, najdete třeba na SuperRecepty.eu, kde se dá vybrat z pestré škály jídel pro každou náladu.

Buďte na sebe hodní

Nejhorší, co můžete udělat, je začít se za emoční jedení nenávidět. Sebekritika totiž vyvolává další stres a stres vede k dalšímu jedení. Vzniká tak bludný kruh, ze kterého se špatně vystupuje. Mnohem užitečnější je přistupovat k sobě laskavě, jako byste radili dobrému příteli.

O laskavém přístupu k sobě samému, o rovnováze mezi péčí o druhé a péčí o sebe často píše ŽenaŽenám.cz, protože právě zapomínání na vlastní potřeby stojí za mnoha nezdravými návyky. Když se naučíte pečovat o sebe i jinak než přes jídlo, ubyde spouštěčů úplně sám.

Pomáhá také vést si po nějakou dobu jednoduchý deník, do kterého si zapíšete, kdy a proč jste sáhli po jídle bez hladu. Nemusíte nic hodnotit ani se za nic kárat, stačí jen pozorovat a psát. Po pár týdnech obvykle sami uvidíte vzorce, které jste do té doby vůbec nevnímali. A s nepřítelem, kterého znáte jménem, se bojuje mnohem líp než s neurčitým pocitem, že se přejídáte.

Emoční jedení není známka slabosti a nezmizí přes noc. Je to naučená cesta, jak si ulevit, a jako každou naučenou věc ji lze postupně přepsat. Nejde o dokonalost, ale o pochopení. A ve chvíli, kdy začnete rozumět tomu, proč sáhnete po jídle, získáte nad svým hubnutím kontrolu, kterou vám žádná dieta nikdy nedá.